SKUTEČNÝ TEROR
tragedie českého muže ve dvou jednáních a sedmi obrazech

Podoba s žijícími osobami není vůbec náhodná! Jedná se o naprosto přesný přepis skutečného feministického teroru, který probíhá v současnosti na celém území České republiky. 

Autorky: Gender Studies, Profem, ROSA, Acorus a další státem financovaná feministická sdružení
Technická realizace: Policie ČR, Ministerstvo spravedlnosti, Intervenční centrum proti domácímu násilí, Acorus
Zvláštní poděkování autorek: Poslanecké sněmovně ČR za bezmyšlenkovité přijetí zákonů proti domácímu násilí na základě kompletně vylhaného "feministického výzkumu".

Vysvětlivky a
režijní poznámky

Osoby a obsazení:

MUŽ - Pavel, inženýr, 44 let, bezúhonný, podruhé ženatý, v prvním manželství jedno, ve druhém dvě děti, pracovník jednoho ministerstva v Praze

ŽENA - Lucie, 32 let, učitelka, dvě holčičky 5 a 3 roky, posledních 5 let na mateřské, vyrostla bez otce jen s matkou

SOUDCE - JUDr. David, samosoudce obvodního soudu

Police ČR
POLICEJNÍ ŠÉF - nadpraporčík Jirka
POLDA ONDRA - soudný policista
POLDA JARDA - nesoudný policista

Krajské intervenční centrum ČR
Dr. MARIE - feministka, vedoucí intervenčního centra, ideoložka jako řemen
MARTINA - feministka elévka, snaží se být aspoň tak dobrá jako Dr. MARIE, sociální pracovnice
Bc. ALENA - právní poradkyně; jako jediná tu pracuje kvůli odbornosti a ne z ideologických důvodů
 

Tato hra vám prakticky předvede, jak se moderní ŽENA  s pomocí feministických zákonů zbaví zcela protiprávně MUŽE, který nemá proti lživému nařčení z domácího násilí ani tu nejmenší šanci.

Ctěné publikum na skutečném příkladě uvidí, že tvrzení o vycvičených policejních odbornících v terénu je lež. Zrovna tak zjistí, že je lež, že se zkoumá, zda násilí je opakované, dlouhotrvající a zda k němu skutečně došlo.

Diváci se přesvědčí, že k přeměně MUŽE na bezdomovce, zbaveného šesti základních lidských práv stačí:
1) ničím nepodložené tvrzení ŽENY
2) svědectví sousedky, že se ŽENA s MUŽEM někdy hádá, křičí a pláče.

JEDNÁNÍ PRVNÍ - "NEVĚDOMOST"

Obraz 1: Luxusní kancelář feministického sdružení Acorus
leden 2007 (zbývá 7 měsíců)

ŽENA si prohlíží rozvodový katalog, který jí předložily sympatické pracovnice firmy Acorus. Cítí, že tady je skutečně ve správných rukách. Přesně tak, jak jí to říkala její bývalá kolegyně ze školy, když se jí nad kávou a dortíkem svěřila, že by se chtěla rozvést a neví jak na to. Rozvodový katalog, který jí právnička bezplatně vypracovala, myslí úplně na všechno a je geniálně provázaný - největší část majetku, družstevní byt, připadne ŽENĚ, děti budou svěřeny do výhradní péče ŽENY, výživné dostane ŽENA nejen na děti, ale i na sebe, protože nebude moct pracovat (psychosomatické problémy). Lepší rozvod si prostě přát nemůže! Má to jeden malý háček: musí udat svého muže, že je domácí násilník.

Pracovnice na ni nevyvíjejí žádný velký nátlak, geniální feministická koncepce se prodává v podstatě sama. Dají jí jen pár tipů, které by se snad mohly v budoucnu hodit. "Nikdy do vás nestrčil? Nevzpomenete si, že by vás uhodil? I třeba ´z legrace´? Nechtěl po vás sex, když vy jste to nechtěla?" ŽENA se nemůže rozhodnout. Rozvést se samozřejmě chce, ale musí si to ještě rozmyslet. Odchází a od tohoto okamžiku hodnotí všechny domácí situace z toho hlediska, jak by se daly případně zneužít. MUŽ si myslí, že má doma, byť věčně nespokojenou, manželku. Ve skutečnosti se od tohoto okamžiku každodenně stará o svého největšího nepřítele.

Feministické, protirodinné organizace jako Acorus mají mocnou státní podporu. Vedle přímých dotací z českých daní (např. Acorus 21 milionů Kč), kasírují další miliony z fondů Evropské unie. Ale nejen to!

Příkladně Acorus dostává od městské části Praha 9 DÁREK: lukrativní nemovitost, aby ji mohl pronajímat a z těchto zisků financovat svou feministickou, protimužskou činnost. zápis ze zasedání

Obraz 2: Máchovo jezero
červenec 2007 (zbývá měsíc)

MUŽ je notně otrávený. Zaplatil společnou dovolenou a myslel si, že něco hezkého prožijí, jejich vztah se zlepší. Že téměř každodenní hysterické scény ŽENY přestanou. Chyba lávky. Vyvádí při sebemenší příležitosti jak pominutá.

Aby měli více peněz, přibral si MUŽ ke své práci na ministerstvu de facto ještě jedno zaměstnání - hraje na basovou kytaru po zábavách. A to proto, že ŽENA mu už 5 let den co den vyčítá, že nemají dost peněz. Jejím oblíbeným tvrzením i ve společnosti se stalo, že její manžel je v práci neúspěšný. Ve skutečnosti si tím kompenzuje svůj mizerný životní pocit - po dětech hodně ztloustla, nic ji nebaví, zlenivěla tak, že si nejen že nedokáže představit, jít po konci mateřské do práce, ale přijde jí zatěžko i jen uklidit jejich 3+1. MUŽ se jí snaží vyhovět. Nechápe, že se jedná o vyčítací pasti, ze kterých není úniku.

Ano, správně, s tímto odborným psychologickým výrazem, VYČÍTACÍ PAST, jsi se, chlape, už mohl seznámit na stránce: "Rady starého skeptika";

A přitom to je jeho JEDINÁ ŠANCE jak státnímu feministickému teroru uniknout!

Obraz 3: Společný družstevní bytt
středa, 8. srpen 2007  (den 1.)

Po půlnoci, 2:00
MUŽ se vrátil ze své druhé směny ve 2 v noci, kdy hráli na nějaké svatbě.
ŽENA: "Jdeš od tý svý děvky, co?"
MUŽ: "Nezačínej zase, už jseš s tím fakt trapná."
ŽENA: "Tak se k ní přestěhuj, když my ti nestačíme."
MUŽ: "Hele, já jdu spát. Za pět hodin vstávám. Ty si můžeš chrnět, ale já vedu děcka na osmou do školky."

Ráno, 7:00
MUŽ se probudí, protože ŽENA stojí na jeho straně postele. Kopla ho vší silou do zad.
ŽENA: "Tak ty jsi nebyl s tou děvkou včera?"
MUŽ (ohlíží se přes rameno): "Ty si se zbláznila, co blbneš?"
ŽENA (kopne ho podruhé vší silou do zad a mává mu před obličejem jeho mobilem): "Ty hajzle, já tě zabiju! Běž si k tý kurvě! Já s tebou nebudu už ani minutu! ... "
MUŽ se otáčí, bere si z její ruky svůj mobil, kde svítí výpis volání ze včerejška. (Volal večer zpěvačce ze souboru, že jí vyzvednou o půl hodiny později.) ŽENA ho chce kopnout ještě jednou, ale teď, protože je k ní čelem, může úder odrazit rukou.
MUŽ: "Si se zbláznila, ne? Nech toho, ti říkám!"
ŽENA: "Tím jsme spolu skončili! Kurevníku! Dám to k soudu a rozvedou nás na první stání!"
MUŽ: "To meleš furt do kola, hele. Běž do nějaký poradny! Ty se musíš snad léčit nebo tak něco."

ŽENA brečí a odchází na záchod, zabouchne dveře. (Je to jediná místnost v bytě, která se dá zamknout - kvůli nejmenší dceři odstranili všude klíče). Obě holčičky jsou svědky té scény, stojí v pyžamkách u dveří ložnice. MUŽ vstává a jde do koupelny. Když jde kolem dětí, ptá se ho tříletá: "Tati, a proč tě máma kopala?" MUŽ jí jen pohladí po vláskách a posílá je obě se obléknout, že s nimi půjde jako každý den do školky. "To je teda zase ráno!", myslí si. Holí se. Sprchuje. A v jednom má pravdu - je to ráno, na které nikdy nezapomene.

Ráno, 7:20
MUŽ ještě v koupelně slyší zvonek u vchodu. ŽENA jde otevřít. Hlasy. MUŽ vyjde do předsíně. Tam jsou dva policisté. Chtějí po něm občanku. Když ji najde ve svých věcech v ložnici a přinese, slyší, jak ŽENA popisuje, že jí několikrát udeřil do nohy a přidává barvitou scénu, jak před ním prchala a zamkla se na záchodě. Po logické otázce policisty, jestli tam měla mobil, z kterého volala, se proud její výmluvnosti na chvíli zarazí. Pak ale připojuje fantastickou historku, jak jí ten mobil donesla na záchod starší, pětiletá dcerka. MUŽE zaměstnává více než nelogické fabulování manželky skutečnost, že mu nějaký policajt leze po ránu do bytu a mocně ho to štve.
POLDA ONDRA: "Co nám k tomu řeknete?"
MUŽ: "To snad vidíte, že nikomu nic nedělám! Vypadám snad jako Rambo?"
POLDA JARDA: "Takže jste napadl svou manželku, jak nám popisuje?"
MUŽ: "Jsem ji akorát odstrčil, protože do mě kopala. Já ji nemlátím. Ani ji, ani děti."
POLDA JARDA: "V minulosti jste ji napadl?"
MUŽ: "Nevzpomínám si, že bych jí někdy něco udělal."

Po dalších dvaceti minutách, kdy POLDA JARDA zvoní po domě po sousedech a vyptává se jich, dochází poprvé na lámání chleba.

Ráno, 8:00
POLDA JARDA: "Sousedka odspodu říká, že je tady u vás každou chvíli Itálie."
MUŽ: "A vy se snad nikdy nepohádáte doma?"
POLDA ONDRA: "Já myslím, že jsme žádný fyzický násilí nenašli, nikomu se nic nestalo, škody tu taky žádný nejsou. A celý jsme to zklidnili. Tady pán už se taky bude chovat klidně. Že jo?"
MUŽ: "Jsem úplně klidnej. Jestli tady někdo celou dobu vyšiluje, tak já to nejsem."
POLDA JARDA (ke svému kolegovi): "Hele, máme to hlášený, vezmeme pána na okrsek k podání vysvětlení."
MUŽ: "Já jdu teď ale s děckama do školky."
POLDA JARDA: "Tady pani je tam odvede, viďte pani, za vás a my vás svezeme k podání vysvětlení na okrsek. To tady nevyřešíme takhle."

Ženy kontrolují svou fyzickou agresivitu mnohem hůře než muži. Neučí se to v mládí, nikdo je v tom netrénuje. Veškeré solidní vědecké výzkumy proto shodně konstatují, že ženy napadají fyzicky své mužské partnery stejně často a nebo i častěji, než je tomu naopak. více 

Zde se zastavme! Toto je dle zkušenosti všech rozvedených mužů
ROZHODUJÍCÍ BOD!
ŽENA totiž skutečně již měsíc mluví o rozvodu. Dokonce MUŽI prezentovala před týdnem i jednostranné návrhy k rozvodovému soudu, které jí vypracoval Acorus. MUŽ si neuvědomuje odlišnost ženské psychiky a myslí si, že se o tom dá ještě diskutovat nebo dokonce, že si to ŽENA rozmyslí. Zkušenost říká: nemyslet, jednat! 

Podle seriózního sociologického výzkumu* dochází v rozvodových situacích k fyzickému násilí u plných 32% párů! A pozor!
V 64% případů přitom začne s fyzickým napadáním ŽENA!!
Pouze v necelých 15% je iniciátorem MUŽ!

Chlape, máš
JEDNU JEDINOU ŠANCI!
Jakmile žena začne mluvit o rozvodu a začne vyhledávat hádky, strčí do tebe, dá ti facku: VOLEJ OKAMŽITĚ POLICII a udej ji z domácího násilí! I když jí se samozřejmě nic nestane a nikdo ji na základě tvého líčení situace nevykáže, ZABRÁNÍŠ tak tomu, aby to ona udělala tobě!
JDE TI PŘITOM O VŠECHNO! O DĚTI, O MAJETEK, O VÝŽIVNÉ!
A MNOHÝM I O ŽIVOT!

Tak přesně takhle to ve stovkách, od příštího roku tisícovkách případů probíhá: policisté v terénu seberou - výhradně na základě smyšlenek ŽENY a svého subjektivního pocitu - MUŽE na stanici. Jeho osud je tím ale zpečetěn. Všechny další kroky státního aparátu totiž následují zcela automaticky - v celém dalším řetězci neexistuje definitivně nikdo, kdo by o něčem popřemýšlel. 

JEDNÁNÍ DRUHÉ - "PROHLÉDNUTÍ"

Obraz 4: Oprýskaná policejní služebna
středa, 8. srpen 2007 (den 1.)

Dopoledne
MUŽ sedí více než 5 hodin v železné kleci o rozměrech několika málo metrů čtverečních. Zpočátku je jen naštvaný, ale pak vidí ŽENU jak vchází do jedné z kanceláří a cítí i hrozné ponížení. Rozpláče se. Strážící policista na něj houkne: "Chovejte se jako chlap, člověče!"

Odpoledne, 13:50
MUŽE si bere do své kanceláře POLICEJNÍ ŠÉF a předává mu čtyři dokumenty: Oznámení o zahájení řízení o vykázání, Rozhodnutí o zákazu vstupu, Poučení vykázané osoby a Úřední záznam poldů Ondry a Jardy. Proti potvrzení mu MUŽ musí dát své klíče od bytu. POLICEJNÍ ŠÉF vysvětluje MUŽI, že má od dneška od 13:00 na 10 dnů zakázaný přístup do svého bytu. Jestli to poruší, je na to odnětí svobody až na 6 měsíců. Ne, odvolat se nemůže. MUŽ říká poprvé slova, která ho budou příští měsíce provázet neustále: "To přece není možný!"

Odpoledne, 14:00
POLICEJNÍ ŠÉF se zeptá MUŽE, jestli chce něco říci k tvrzením ŽENY, která mu dá nyní přečíst. MUŽ si myslí, že pokračující teror proti své osobě může zastavit tím, že všechna lživá tvrzení své manželky uvede na správnou míru. Nedochází mu, že s tím, že se právě stal bezdomovcem, nemůže už udělat absolutně nic. Příští skoro hodinu se snaží popsat poměry dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Po dvou měsících, když si na to vzpomene, bude říkat: "Já blbec jsem si tenkrát v duchu celou dobu říkal, abych manželce tím, co řeknu, nějak neublížil! Já byl takovej vůl!"

Odpoledne, 15:00
Policisté ho vezou do bytu, který mu odemknou a kde si smí pod jejich dohledem sebrat cennosti a osobní doklady do malé cestovní kabely. Ještě jednou mu vysvětlí, že nesmí vstupovat ani do společných prostor činžovního domu a vyprovodí ho před vchod. MUŽ volá kamarádovi a domlouvá si, že by u něj asi týden přespával, že má nějaké problémy se ženou a tak.

Režijní poznámka:
Scénu záměrně hrát poněkud zpomaleně. Při pohledu na muže v kleci feministky v hledišti totiž jásají, tleskají a ruší tak pointu.

Shrňme si to ještě jednou pro ty méně chápavé. Naprosto bezúhonný MUŽ, který dosud neměl nikdy ani nejmenší problémy s policií  je - zpočátku "jen" na 10 dnů - zbaven několika ústavně zaručených základních lidských práv výhradně na základě:

1) smyšlenek ŽENY
2) svědectví sousedek, že se ŽENA s MUŽEM někdy hádají; sousedky jsou přitom extrémně férové a mluví pouze o křiku a pláči ŽENY a dětí: NIKDO netvrdí, že by ŽENA byla snad někdy bita nebo že by byl MUŽ nějak agresivní!!

Obraz 5: Kancelář ministerstva - asi 10 lidí sedí u počítačů
středa, 15. srpen 2007 (den 8.)

Ráno, 9:15
MUŽ zrovna odesílá elektronickou poštou do Bruselu požadované údaje, aby se mu tak povedlo  ještě navýšit mnohamilionovou dotaci pro feministickou firmu Acorus. V tomhle on se skutečně dobře vyzná. Vtom se otevírají dveře a vcházejí dva policisté a SOUDCE v černém saku. Ten jde rovnou k věci a sděluje MUŽI, že ve spojitosti s domácím násilím mu byl předběžným opatřením zákaz vstupu do jeho bytu prodloužen do 20. září. Nesmí se přibližovat k domu blíže než na 50 metrů a nesmí se se ŽENOU ani stýkat, ani s ní navazovat kontakt.
MUŽ: "To přece není možný! Vždyť já se doteď nemohl ani hájit, nic!"
SOUDCE: "Jsem rád, že to berete tak rozumně. Ostatní vždycky hrozně vyvádějí. Tak na shledanou."
MUŽOVI spolupracovníci pozorují scénu napřed se zájmem. Pak ale civí urputně do svých monitorů. To není fakt žádná sranda!

MUŽ by to jistě nebral tak "rozumně", kdyby věděl, že SOUDCE - naprosto proti všem předpisům - před 4 dny psal na osobní oddělení ministerstva dopis. kde ho jednou pro vždy profesně zlikvidoval větou "SPĚCHÁ! Potvrďte, že pan Pavel ..., stíhaný ve spojitosti s domácím násilím, u vás pracuje." 

Obraz 6: Moderně zařízená kancelář Intervenčního centra
čtvrtek 20. září 2007 (den 38.)

MUŽ si sedá na židli u zdi. Proti němu sedí u jednoho dlouhého pracovního stolu vedle sebe šéfka Dr. MARIE, mladá elévka MARTINA a právnička Bc. ALENA.
Bc. ALENA: "Chcete čaj?"
MUŽ: "Ne, děkuju."
Bc. ALENA: "Vy jste na telefonu říkal, že jste obětí domácího násilí?"
MUŽ: "No, totiž vy tady máte spis, kde manželka tvrdí, že já jsem uhodil ji. Ale ve skutečnosti je to přesně naopak. Ona bila mě."
MARTINA: "My se ale s násilníkama vůbec nesmíme bavit!" (koutkem oka sleduje u Dr. MARIE, jestli to řekla správně; ta se souhlasně usměje)
MUŽ: "Ale vždyť já nejsem násilník. Mě nikdo neodsoudil."
Dr. MARIE: "Byl jste označen za násilníka a my se tím budeme řídit."
MUŽ: "Ale podle práva mám snad nárok podívat se do spisu."
MARTINA: "Podle zákona o sociálních službách určitě ne!"
MUŽ: "Manželka mi ale nedovolí vidět děti. Volala teď v neděli, abych si pro ně přišel. Čekal jsem skoro 2 hodiny 50 metrů od baráku a ona je nepřivedla."
Dr. MARIE: "Vaše manželka vás nesmí kontaktovat! To by bylo maření úředního rozhodnutí! To je trestné."
Bc. ALENA: "Jestli chcete nějak upravit styk s dětmi, běžte na sociálku, ti vědí, jak se to dělá."

MUŽ odchází. Dochází mu plný rozsah feministického teroru, kterému je vystaven. Na chodbě zastavuje, nabírá dech a ruku si přiloží k hrudníku, kde cítí tupý tlak.

Ano, MUŽ se skutečně zhroutil. Strávil - jinak zdravý a sportovní čtyřicátník - se srdečním kolapsem 4 dny v Motole. Po 5 týdnech mu totiž konečně došlo, že je právně ve stejné pozici jako černoch v dobách jihoafrického aparhaidu nebo žid ve 30. letech v Německu.

Obraz 7: Restaurace na Malé Straně, u stolu sedí MUŽ a CHLAPIVAKCI
čtvrtek 27. září 2007 (den 45.)

CHLAPIVAKCI: "Tak jste asi dostal prodloužení toho vykázání, co?"
MUŽ (změnil se v mezidobí z veselého člověka ve smrtelně vážnou lidskou trosku): "Jo, dostal jsem to prodloužený do března 2008."
CHLAPIVAKCI: "A co jste ještě dostal?"
MUŽ (začíná už používat odborné termíny): "Předběžkem dali děti do péče ŽENY a určili mi výživný na holky. 4.000 korun měsíčně."
CHLAPIVAKCI: "V práci zatím dobrý?"
MUŽ: "Šéfová mi od toho srpna prohrabala dvakrát kompletně celej stůl. A teď v pondělí mi dala návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou. Jinak mě prý vyhodí z nějakýho smyšlenýho důvodu. Vona je dobrá, ale asi ji tlačej ze shora."
CHLAPIVAKCI: "Odvolání jste podal?"
MUŽ: "To jo. Ještě ani jedno nevyřídili - na to maj´všichni plno času. Ale hlavně, já už nemám prachy, abych mohl platit advokáta."
CHLAPIVAKCI: "A spát máte kde?"
MUŽ: "U kámošů. To ale taky nepůjde věčně. Mně ale nejvíc chyběj děti. Byl jsem za nima se aspoň podívat u školky, ale ředitelka hned volala jejich mámu, aby si je odvedla. Si ani neumíte představit, jak mi chyběj ty berušky moje." (pláče)

ŽENA je spokojená jen částečně, majetek a děti sice má, ale místo dobrého výživného chodí teď škemrat na sociálku. Zato feministky jsou spokojené úplně. Systém funguje skvěle. A jak tak přibývá udávaných chlapů, je pořeba více peněz na další prohloubení jejich protimužského tažení. A ty se jen hrnou!

Kolika mrtvých chlapů bude potřeba, aby se zhovadilému řádění feministek učinila přítrž? Nejspíš hodně. Jsou to přece "jen" chlapi!